Kdybych měla více času, naučila bych se hrát na klavír. Učila se rusky. Zkusila uvařit nachos. Sbalila bych si pár věcí a sedla na první vlak, který by přijel do stanice. Naučila se malovat, a pak si vymalovala pokoj v duchu surrealismu. Přespala pod širým nebem. Skočila oblečená do řeky. Jela bych do Prahy a hrála si na turistku, která nerozumí ani slovo česky. Každý den bych si uvařila na oběd těstoviny tisíckrát jinak. Zkusila japonskou kuchyni. Letěla do Japonska. Naučila se šít. Vylezla na tovární komín. Chodila na hodiny šermu. Přestala se vymlouvat, že za mou neschopností psát stojí nedostatek času. Každou noc bych chodila spát až po třetí ráno. Zaplatila si lekce společenského tance. Jednou týdně bych si chodila sednout na skleničku bílého do restaurace. Chodila bych víc pěšky. Jela všude tam, kam se jinak nedostanu. Koukala na staré černobílé filmy. Chodila častěji do divadla.
Kdybych měla víc času, víc bych se usmívala. Častěji bych říkala své rodině, jak ji mám ráda. Vyplakala bych se, když bych to potřebovala- Přestala se strachovat o budoucnost. Šla si za svými sny. Každou svou fantazii bych přivedla k životu.
Ale nejvíc ze všeho bych přestala naříkat nad tím, že mám tak málo času. A je to tak správně? Je. Z jakéhosi podivného, pokřiveného hlediska, které už jednou určitě nějaký psycholog vysvětlil, to je správně. Času je tak akorát. Jak ho využiji?
V tomhle ohledu se mi strašně moc líbí film Yes man...že není čas, to jsou jen výmluvy. Je to naše pohodlnost, která nás nepustí, abychom udělali něco nového, něco šíleného...je to škoda..
OdpovědětVymazat